Irská hospoda
Milan Fridrich, novinář a bruselský zpravodaj
Nebudu přehánět, když řeknu, že jedním z významných irských exportních trháků je hospoda. Typickou irskou hospodu najdete v každém větším evropském nebo americkém městě. Irové mají totiž neuvěřitelný dar - proměnit obyčejné pití piva v úžasnou zábavu. Možná to je dar, který přinesli do Irska mytičtí Keltové, ale hospoda na zeleném ostrově - to je fenomén téměř filozofický.
"Jestli máš rád pivo, tak pojď večer s námi. Uvidíš, jak to Irové dovedou rozbalit." Těmito slovy skončilo mé natáčení s dvojicí děvčat v centru Dublinu. Sraz byl v devět večer v centru na rohu ulice Temple bar.
Dublinská hospoda
Naší první zastávkou ale nebyl slavný hostinec
Temple bar, nýbrž McDaids, narvaný k prasknutí. Lidé postávali až
na ulici se sklenicemi dublinského pivního skvostu jménem Guinness
a já říkal: "Je plno, jdeme o dům dál." Dvojice dívek
se na mou reakci dívala nechápavě. Odejít neměly v úmyslu, všude
je to přece stejné. Protlačily se k baru, objednaly pivo a pohupovaly
se v rytmu rockové vypalovačky...
Dovolte mi něco říct o zábavě irských žen. Pokud
s nimi vyrazíte v Dublinu do hospody, zapomeňte na klidné klábosení
a popíjení. Jakmile se rozezní první tóny kytary, vaše společnice
vás v lepším případě bude vnímat na půl ucha. Hudba v irské hospodě
trhá uši, není slyšet vlastního slova, ale Irové to milují. Ženy
se vlní, rozhazují rukama, pokřikují a užívají si. Irský hostinec
je kombinací baru, diskotéky a autobusu v dopravní špičce. Pár nešťastníků
sedí a všude, kde to jde, stojí lidé. Dvojice mých společnic mi
chtěla ukázat co nejvíc zajímavých podniků v dublinském centru.
Prošli jsme jich deset a do dalších nahlédli. Všude hlava na hlavě,
melodická muzika a pozpěvující si hloučky. Atmosféra je to ohromná.
Zábava je v plném proudu
Zábava je v plném prouduKdyž jsme došli do Temple baru, duněla tam píseň od irských bohů, rockové legendy U2. Dvojice mých společnic se začala ihned kroutit, zpívat a strhávala i kolemstojící. I já jsem už naplno hudbu prožíval. Zahlédl jsem dvě ženy, které se točily kolem sloupů jako profesionální tanečnice a hlasitě se smály. Zastavil jsem se na chvilku a rozhlédl se kolem. "Irsko je Mekkou všech hostinců," napadlo mě. Není to jen Guinnessem, hudbou nebo starobylým dřevěným interiérem výčepů. Irská hospoda je o lidech. O jejich nespoutané náladě a opojném uvolnění. Irové jsou divocí, hluční a emocionální a neskrývají to ani na veřejnosti. Zábrany existují, ale pouze v morálním smyslu. Projevit radost z tance, hudby, života - to můžete i v poledne uprostřed náměstí. Nikoho nepobouříte. Myslím, že hospoda tento irský charakter ještě umocní.
Jelikož Irsko je společnost s tradičně silným vlivem katolické církve, zaujalo mě, kolik skrovně oblečených žen proudí nočním Dublinem. Moje společnice se smály. "Irsko není Afghánistán. Mladá generace je úplně v pohodě," říkala Susan. Vzápětí mě upozornila na rozjásaný hlouček mladých holek s téměř maškarními úbory. "To je 'slepičí párty'. Jedna z těch holek se vdává a tak si s kamarádkama vyrazila na dámskou jízdu," řekla spiklenecky. Jelikož už hospody zavíraly, koupili jsme si tři lahve piva, sedli si na chodník přímo na ulici a zaposlouchali se do zpěvu mladíka hrajícího jak jinak - píseň od U2.
Když jsem se vracel do hotelu, vyprávěl jsem
o svých dojmech sympatickému taxikáři, který se jako každý Ir dal
ihned do řeči. Pro mé okouzlení dublinskými hospodami měl pochopení.
"Byl jsem v Americe," říkal mi, "v Amsterodamu, ale
nikde, chlape, nikde není možné najít irskou hospodu jako je tady
v Dublinu. Chybí tam ten vzduch, ta energie a otevřenost lidí. A
to dneska, jak jsem viděl, nebylo ve městě moc lidí," uzemnil
mě. Pokud to myslel vážně a ten večer byl Dublin ospalým Zapadákovem,
pak si nedokážu představit irský Silvestr. Rána z děla pak bude
proti tomu šepotem motýlů nad rozkvetlou loukou. jak jsem viděl,
nebylo ve městě moc lidí," uzemnil mě. Pokud to myslel vážně
a ten večer byl Dublin ospalým Zapadákovem, pak si nedokážu představit
irský Silvestr. Rána z děla pak bude proti tomu šepotem motýlů nad
rozkvetlou loukou.
autor: Milan Fridrich, novinář a bruselský zpravodaj
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/50933
