úvod > recenze a články > Chieftains

Náčelníci keltské hudby.

Chieftains: Revoluce irských bankovních úředníků mění svět už 40 let ...

Jiří Moravčík, časopis Týden.

Energickou irskou muziku (pro někoho keltskou) poslouchají s gustem všude na světe, a nemusí k ní být vždycky guiness. Vypadá to, že její věrozvěsti Chieftains veleli jedné z největších hudebních revolucí 20. století: proslavili ji bez úliteb, se vší silou irského originálu.

Když v Dublinu začínali The Chieftains neboli Náčelníci, představovalo chudé, politickými spory zmítaná Irsko pro Evropu ošklivé kačátko. Dnes, kdy se mu pra ekonomické úspěchy přezdívá „keltský tygr", na chieftainských albech s úctou hostují největší popové hvězdy. Krom muzikantské Šťávy mají ovšem Chieftains i zakladatelskou zásluhu. Nevznikl by bez nich keltský rock Alana Stivella a bájní angličtí folkrockeři by zřejmé kulhali na obě nohy, přestože sami Chieftains nikdy nepodlehli pokušení zaměnit své akustické nástroje za elektrické.

Konec úředníků v Albert Hall

Na počátku chieftainského fenoménu stál irský hudební revolucionář Sean O‘Ríada. Od roku 1957, po jmenovaní hudebním šéfem dublinského Abbey Theater, rozprostřel okolo sebe atmosféru zanícenosti, hledání ideálního souznění tradice a novodobosti. Jeho průkopnická kapela Ceoltoiri Cualann hrála zprvu jen v divadle, všeobecná pozdvižení pak dokonala pásmem The Golden Folk, které katapultovalo tradiční muziku i mimo scénu. 0'Ríada našel špičkové mladé muzikanty včetně mladého dudáka Paddyho Moloneyho a dalších členů budoucích Chieftains) a prováděl s nimi vskutku revoluční kousky. Kombinoval tradiční prvky neslýchaným způsobem: tak třeba zcela poprvé vedle sebe na pódium posadil houslisty, dudáky a hráče na píšťaly; to se tu zatím věru nedělalo. Znělo to přitom důvěryhodně, tvůrčím způsobem jiskřivě a upřímně, což je vlastnost, kterou 0'Ríada stavěl nejvýš. V srpnu roku 1971 však po těžké nemoci zemřel. Žezlo přejal neméně otevřený a nápaditý Paddy Moloney se svými Chieftains.

Během několika let učinil náčelník Náčelníků Moloney ze své kapely respektovaný soubor. Moloneyho odevzdání hudbě ovšem jeho spoluhráči nesdíleli vždy a zcela. Ještě dlouho poté, co zajít na pivo s Rolling Stones pro ně nepředstavovalo problém, sedával houslista Sean Keane na dublinském poštovním úřadě a obsluhoval telegraf. „Bylo to směšné, večer se vrátit z New Yorku a ráno znovu spojovat linky.“ Stejně jako jeho kolegové - vyjma kapelníka do jednoho oklotovaní úřednici bank – považovali vzrůstající zájem o irskou hudbu za cosi přechodného. O opuštěni teplé židle odmítal diskutovat: „Kontrakty nekontrakty, sláva nesláva, živím rodinu.“ Pak ale přišel 17. březen 1975 a koncert v Albert Hall úřednickou budoucnost rozmetal na cucky.

Ještě nikdy se irské tradiční hudbě nedostalo slyšení na tak prestižním místě; publikum i kritici byli u vytržení a chieftainským docházelo vědomí vlastní výjimečnosti. Ukázalo se, že přes jakousi vesnickou prostotu mohou směle soutěžit na hudebním trhu, obsazeném převážné rockovými idoly. Za všechny to tehdy řekl hráč na píšťaly Sean Potts: „Slyšet, jak šest tisíc Neirčanů aplauduje našim vesnickým reelům a jigúm, to je největší vzrušení, jaké jsem kdy zažil.“ Při hře pořád seděli na židlích a tvářili se vážně. To vůbec nevadilo desítkám a stovkám muzikantů, kteří je začali následovat v Irsku i mimo ne. Byl odstartován velký irský revival: zázrak, který anglický národ Beatles a Rolling Stones dodnes pozoruje se závistí.

Na čaji s prezidentem

Kapela při svých cestách jeden týden postála na Čínské zdi, druhý v Japonsku zpívala s buddhistickými mnichy i Bobem Dylanem a třetí poseděla na čaji v Bílém domě. Navíc točila jedno silné album za druhým. Když se v roce 1988 vytasila s nesmírné úspěšným Irish Heartbeat, na kterém zpíval dublinský rodák Van Morrison, odstartovala éru společných nahrávek s hvězdami pop-music: Stingem, Joni Milchellovou či Rolling Stones.

České publikum na The Chieftains zareagovalo převážné v 90. letech, když šestice Irů krášlila své stáří přítomností laních zjevů Sinéad 0'Connorové, The Corrs nebo Joan Osborneové. Po této stránce se u nás zavděčí i pravě vyšlé výroční album The Wide World Over. Připomínka, s kým z prominentů se kdy potkali ve studiu, přičemž místy nechává některé užaslé posluchače vstoupit za zrcadlo. Zacouvají-li potom ke starším deskám, dostane se jim o něco méně vyfintěné irské tradiční hudby, s níž Náčelníci v uplynulých čtyřiceti letech dokázali pobláznit svět. "

diskografie:
Chieftains (1963)
Chieftains 2 (1969)
Chieftains 3 (1973)
Chieftains 4 (1973)
Chieftains 5 (1975)
Barry Lyndon (1975)
Bonaparte's Retreat (1977)
Chieftains Live (1977)
Chieftains 7 (1977)
Chieftains 8 (1978)
Chieftains 9: The Boil The Breakfast Early (1979)
Chieftains 10 (1981)
The Year Of The French (1982)
The Grey Fox (1983)
The Chieftains in China (1987)
Ballad Of The Irish Horse (1987)
Celtic Wedding (1987)
The Chieftains In Ireland - With James Galway (1987)
Tailor of Gloucester (1988)
Irish Heartbeat - With Van Morrison (1988)
A Chieftains Celebration (1989)
James Galway & Chieftains Over the Sea to Skye (1990)
Bells Of Dublin (1991)
Reel Music: The Film Scores (1991)
Best Of The Chieftains (1992)
The Chieftains - An Irish Evening (1992)
Another Country (1992)
The Magic Of The Chieftains (1992)
The Celtic Harp (1993)
The Long Black Veil (1995)
Film Cuts (1996)
Santiago (1996)
Fire in the Kitchen (1998)
Long Journey Home (1998)
Christmas In Rome (1998)
Tears of Stone (1999)
Chieftains Collection (1999)
Water From The Well (2000)
The Wide World Over (2002)

autor článku: Jiří Moravčík (časopis Týden), diskografie doplněna z různých zdrojů